Měla jsem 25 let, když jsem po několika neúspěšných vztahů narazila na Martina. Už po několika setkáních jsem si létala na obláčcích, no moje přítelkyně mě drželi při zemi. Prý se do vztahu příliš náhlím – a co je ještě důležitější, nemá perspektivu. Martin prý nebyl typem, se kterým si člověk uměl představit stabilní budoucnost, právě naopak. Život s ním připomínal jízdu na horské dráze již od prvního okamžiku.
O to víc všech překvapilo, když mě po dvou letech randění požádal o ruku. Upřímně mě překvapil – nečekala jsem, že do rodinného života se bude hrnout tak brzy a už vůbec ne bez jakéhokoli nátlaku. Byla jsem přesvědčená o tom, že ho k vizi společné budoucnosti budu muset nenápadně přinutit. Nemusela jsem však o to víc mě přemohlo tvrzení, že on je skutečně ten pravý. Ještě jsem netušila, jak moc se mýlím.
nepříjemné překvapení
Již několik měsíců po svatbě jsem byla nastavena na mateřství. Martin se však do toho příliš neměl a navzdory závazku si začal užívat života ještě víc než předtím. „Mohli bychom někam vyjít, třeba na společnou dovolenou … namísto té zpackané svatební dovolené, “ začala jsem jednoho dne. „Víš, že o měsíc plánuji jít s klukama na Korfu, “ odpověděl mi a mě pomalu začal chytat hněv. Netrávili jsme spolu téměř žádný čas a to přesto, že jsme byli oficiálně manžely, kteří spolu sdíleli byt.
Nevydržela jsem to a zavolala nejlepší kamarádce. „Poslyš, toto je opravdu na nic situace, no neviem ti z hlavy poradit. Podívej, nahoď se, půjdeme ven, jako za dob, kdy si byla svobodná, “ poradila mi a já jsem na její plán přistoupila. Vždyť Martin měl i tak v plánu jít ven …
Nedalo mi to však a napsala jsem mu smsku. „Jdeme s holkama do Brixtonu, “ napsala jsem mu. Jeho odpověď byla strohá a bez zájmu, jako poslední dny. Co čert nechtěl, nakonec jsme se přesunuli do klubu vedle .. a právě tam seděl můj milovaný se svými kámoši.
